Často
přemýšlím nad tím, co bych v životě neměla dělat, co dělám
špatně a co bych měla změnit nebo úplně odstranit. A uvědomila
jsem si, že jsem úplně zapomněla snít a přemýšlet o tom, co
krásného bych mohla prožít. Dnešní článek pojímám tedy v
duchu optimismu a slastného fantazírování. Doufám, že Vás jeho
čtení potěší, inspiruje a zahřeje, tak jako hřál mě, když
jsem ho vytvářela. Enjoy.
Přeji
si:
1) ZAPLAVAT SI S DELFÍNY
Toto
je nádherná představa sama o sobě, myslím si nejen pro mě, ale
i pro velké množství ostatních lidí. Já se nikdy s moc zvířaty
nemazlila, mám jenom pejska a šneky, ale na delfínech spatřuji
cosi magického, fascinujícího...Něco, co ani já nejsem schopna
neverbálně vyjádřit.
2)
ZAZPÍVAT SI NA PÓDIU S MÝM OBLÍBENÝM ZPĚVÁKEM
Obdivuji
velké množství rockových a metalových skupin již od svých
pubertálních let. Když poslouchám jejich skladby, zavřu oči a
představuji si, že jsem na koncertě. Zpěvák si mě vybere z
tisíců jiných fanoušků a pozve mě na pódium. Obejme mě a
společně zpíváme před masou lidí…
3)
PODÍVAT SE NA DOSTIHY
Vždycky jsem se ráda dívala v televizi na Velkou Pardubickou. Ráda bych se někdy podívala i naživo na své oblíbence.
4)
JET K NIAGARSKÝM VODOPÁDŮM
Tam
bych se moc ráda někdy podívala s mým přítelem. Pohled na tyto
vodopády má prý magickou moc…
5)
NAVŠTÍVIT NP YELLOWSTONE
A
když už bychom byli v Americe, můžeme rovnou jet do Yellostonu!
Sice ho znám jenom z televize, ale i tak mi připadá
nádherný...Snad mi nesežere medvěd.
6)
VYSTUDOVAT ŽURNALISTIKU + PRÁCE
Mým
snem je pracovat v časopise. Nechtěla bych nikdy dělat pro bulvár
a podobné hnusy. Bavilo by mě pracovat pro módní, lifestylový,
možná i pro vědecký časopis. Už jsem si podala přihlášky na
dvě žurnalistické školy, tak snad klapnou přijímačky :)
7)
ODSTRANĚNÍ JAZYKOVÉ BARIÉRY
Většina
lidí, kteří mě znají, to asi vůbec netuší, ale jsem strašně
stydlivá. Kdyby vyhlásili soutěž o největšího stydlína
planety, v klidu bych se mohla směle přihlásit! Je pro mě hodně
nepříjemné už jen mluvit česky s cizími lidmi, natož
anglicky…Katastrofa. Není to o tom, že bych anglicky neuměla.
Myslím si, že mé znalosti odpovídají úrovni B1, což není
špatné. Ale když mám něco říct, udělá se mi knedlík v krku
a „krchchch“. To je tak jediný zvuk, co vydám. Moc bych si
přála to změnit a mluvit plynule anglicky.
Žádné komentáře:
Okomentovat