Hlava zmatená, ruce levý, tělo
těžký… Přemýšlím, kudy kam. Do křesla vládce nastupuje ten nejpoušmournější
měsíc ze všech – sychravý listopad. Má snad tak majoritní podíl na náhlé tíze
mého těla i mysli?
Procházím zledovatělou krajinou.
Kosti praskají mrazem. Ledová peřinka halí mé rty. Nastává intravaskulární
hemolýza činící mi nenápadnou, rozechvělou bolest. Ledová královna nenávidějící
chlad. A duhové listy vystýlají cestu, po níž kráčím. Okrové barvy písku, krvavě
nachové, zářivě zelené symbolizující okamžik zrození života, sivé jako holubičí
šeď, hnědé ve spojení se zemí a půdou, žluté jako slunce a khaki připomínající
mechovou lesní peřinku.
Jako radost i lék na chladné
podzimní večery se mi skvěle osvědčilo čtení, mazlení s chlupáčky a
luštění sudoček za doprovodu naší rodinou milované M.A.S.H. A někdy si i
dovolím věnovat trochu ženské péče sama sobě: nalakuji si nehty, promasíruji
nohy voňavým krémem nebo naplácám masku na gesicht.
