Krásný podzime

Léto pomalu končí. Příroda usíná. Tráva uvadá. Listy žloutnou, opadávají a tančí spanilým tancem baleríny ve větru. Větve, lysé jako kouty starce, tiše pějí plny žalu. Smutku. A únavy. Je čas, aby ohnivý král nebe předal žezlo vládci podzimu.

Jasná letní zeleň lučních trav, halí se do kabátku ze sena, zářícího barvou žlutavého okru. Květiny odhazují pestré kloboučky a ranní mráz je pálí zaživa. Ach, ta bolest! Košaté koruny stromů náhle ztrácejí své drahokamy a dláždí jimi cesty lesem. Jaká to nádhera, procházet se za časného rána hradbami stromoví a nechávat se omámit záblesky pokladů přírody, zelených smaragdů a krvavých rubínů. Krajina je tak tichá, jemná a klidná.

Náhle se vzduchem rozprostírá chlad. Temnota. Smutek. Pocit, že něco končí… Ale vše musí zákonitě jednoho dne skončit, aby mohlo začít něco nového - možná ještě lepšího, krásnějšího, sofistikovanějšího. A tak život kolem nás umírá.

Když pozoruji holé koruny stromů, připomínají mi lidské duše. Některé z nich jsou úplně holé a hladké, jiné popraskané, poničené a pokroucené. Šeredné i krásné. Ale všechny nesou jeden společný rys – majestátnost. A zvířata pobíhající kolem nich? To by mohly být obrazy, upřímná a spontánní vyjádření ryzí krásy.

A v tomto království, království, jehož uhrančivé kráse žádné jiné nevyrovná se, prochází Smrt. Ona však není zlá. Vítejte ji. Jakou starou přítelkyni. Zákon života praví, že z života vše přechází do smrti a ze smrti do života. Není to konec. Není to zlo. Je to jen jiná forma bytí.

Poklidně je přijata, jelikož příroda je moudrá. Nevzpírá se tomu, co nelze odkládat. Ti, jež zemřeli, položily základní kameny pro vznik nového života. Vzdejme jim hold. 

Vítej, krásný podzime.

Love

D. Doe

Kosmetické nákupy | Léto 2016

Milé čtenářky,

odolávám pokušení si nafackovat, protože je půlka září, a já teprve připravuji novinky za léto! Nejprve jsem je odložila na srpen, když jsem nestíhala, pak na začátek září... Na tvorbu potřebuji chuť a kreativní náladu (ačkoliv když si prohlížím fotky, které jsem pořídila…). Od té doby, co chodím na vysokou, mám pocit, že život utíká mílovými kroky vpřed. Ale jsem spokojená a studium mě zatím baví. Uvidíme, jak budu mluvit za rok.

Nu, dost řečnění, je čas ponořit se do nálože novinek! Ačkoliv oproti takové Getthelouk jsem hotový salát.

Balea tělový sprej s vůní melounu

Ačkoliv jsem nikdy plně nepropadla populární dívčí (čti slepičí) mánii sprejování se litry voňavky dvacetkrát denně, i já jsem s blížící se dvacítkou na krku začala používat vůně. Tento tělový sprej jsme objevily v DM s kamarádkou. Jeho vůně mi asociuje čerstvě rozkrojený, šťavnatý meloun. Ideální aroma na léto. Osvěží a jemně navoní. Bohužel se jedná o limitovanou edici.

Garnier čistící gel Pure 3v1

Další novinka, ze které jsem nadšená. Tento produkt můžete údajně používat buď na každodenní čistění, jako peeling či jako masku. Patřím mezi majitelky smíšené pleti a občas se mi trošku víc mastí. Garnier gel používám dvakrát týdně jako masku. Krásně pleť vyčistí, vypne a vyhladí. Zároveň nemám pocit, že by byla až nepříjemně napnutá či vysušená.

Sundance opalovací krém a emulze po opalování

Horká písečná pláž, azurové moře, kokosové palmy… Hmmm, přesně takhle jsem se díky těmto dvěma mazlíkům. Opalovací krém není vůbec mastný, rychle se vstřebává a voní po kokosu – což chválím, protože nesnáším ten odporný umělý smrad jiných opalováků!

Emulze podobně jako opalovák voní kokosově. Má gelovou texturu a zvláčňuje pokožky. Jako bonus obsahuje zlaté třpytečky, takže Vaše bronzové nožky získají ten správný šmrnc!

Isolda regenerační krém na ruce s aloe vera

Krém od Isoldy mi přivezla mamka z lázní jako dárek. Soudě podle spotřebovaného balení se jedná o skvělý produkt.

Original Source sprchový gel (Lemon and Tea Tree)

Ach, dejte mi do ruky citronový sprcháč a vrátím vám jen prázdný obal! Original Source se chlubí tím, že se jedná o veganskou značku. Netuším, jaké živočišné tuky by kromě lanolinu mohly klasické sprcháče obsahovat, ale budiž – lidi na to „slyší“. Já slyším na to, že miluji vůni citronů a v tomto gelu jsem ji dostala řádnou dávku! Bohužel jsem nestihla vyfotit jeho krásnou žlutou barvičku (myli jsme se s ním doma všichni).

Rimmel řasenka Wake Me Up

Další objev, kterému budu věnovat samostatný článek.

Essence řasenka na obočí Make Me Brow

Mé již druhé balení. Zamilovala jsem si tento produkt pro jeho kvalitu, preciznost, časovou nenáročnost a nízkou cenu.

Garnier micelární voda pro citlivou pleť

Další svatý grál. Líbí se mi, že se mohu odlíčit a zároveň si i vyčistit pleť (a teď se ani moc nemaluji).

Essence a Flormar laky

Oblíbené značky, oblíbené barvy.

Ariposa paletky stínů

Tyto stíny jsem dostala jako dárek. Jsou pěkně pigmentované a výrazně třpytivé. Uvidíme, jak na tom budou s výdrží.

Tím můj výčet novinek končí. Nevím, jestli to někomu připadá málo, jinému naopak moc – ale já jsem holka skromná. Slintám nad vším drahým, co vidím, ale většinou nic z toho si nekoupím. Radši než kosmetiku mám totiž penízky.

Love

D. Doe

BEZCENNÍ | Kopanec do vosího hnízda #2

Vážené studentky/studenti vysokých škol,

vítám Vás na dalším stupni Vašeho intelektuálního vývoje a přeji Vám hodně úspěchů během studia, načerpaných vědomostí a především šťastný start do nové životní etapy.

I já se stala studentkou vysoké školy (resp. vyšší odborné zdravotnické).

Mým snem bylo studovat žurnalistiku. Miluji literaturu, čtení a psaní a uměleckou tvorbu obecně. Domnívala jsem se, že studium žurnalistiky (publicistiky) má člověku posloužit k tomu, aby vybrousilo jeho vyjadřovací styl psaní/mluvy k dokonalosti. Jak nechutného se mi dostalo prozření!

Dokonce jsem získala možnost jít studovat publicistiku. Na přijímacím řízení mě ovšem svými vlezlými a vulgárními dotazy natolik znechutil místní pedagog „vozembouch“, jakýsi nadutý reprezentant „novinářské elity Čech“. Alespoň tak důležitě se ta tupá prasečí očka uchechtávala. Pohled na to, jak má údajně vypadat dobrý novinář, mi natolik zvedl žaludek, že se můj sen začal rozplývat. Komise mi sdělila, že nehledají umělecké typy, ani lidi, kteří se projevují psaním, jako jsem já. Takže chtějí užvaněné debily?

Já psát umím. To jest dar, který nelze člověka „naučit“. Materiál mám, proč ho nevydat na volné noze? Nechci být řazena do zástupu prohnaných individuí, která zákeřně manipulují s masou lidí a pak se sami plácají po zádech, jak jsou dobří.

Mýlíte se. Jste naprosto neužiteční. BEZCENNÍ.

Tohle uvědomění mě zvedlo ze židle. Být žurnalista tedy neznamená psát a tvořit – někoho

obohatit. V představě „vyšších“ to znamená žvanit, být nadutý, neurvalý, netaktní, každého přeřvat a všude se nacpat! A taková nejsem, nechci a ani neumím být.

Začala jsem přemýšlet - čemu vlastně jsou média? Lidi se dívají na zprávy, bulvár, novinky – černá kronika, plná katastrof, povětšinou přibarvených. Lži! Manipulace! Hádky a pitvání nesmyslů! To je povětšinou ta „špinavá práce“, kterou je nucena provádět většina lidí, kteří možná jako v mládí snili o tom, že budou jednoho dne tvořit hodnoty. Namísto toho se brodí bahnem po kolena!

Zvolila jsem si nakonec za studium obor zdravotnický laborant. Ze školy jsem zatím nadšená! Najednou v této profesi vidím to, co jsem vždy uvnitř cítila, že chci dělat – být užitečná, nápomocná lidem a zároveň pracovat na intelektuálním postu, který bude vynikat perspektivností a multioborovým uplatněním.

Učíme se biochemii, fyzikální chemii, anatomii či mikrobiologii, a baví mě to. Uvidím, jestli mi mé nadšení vydrží až do absolutoria, ale cítím, že jsem volila správně. Uplynul první týden studia, a už jsem nalezla pracoviště, kam mohu jít na praxi, a soukromou společnost, kde je možnost jít v létě na brigádu a přála bych si tam poté pracovat.

Jak jsem zatím nadšená! Nikdy jsem snad nechodila do školy tak ráda, jako je tomu teď.

Mé skryté jízlivé já si zřejmě nedá pokoj, a bude si muset na závěr článku porejpat. Velice jsem se totiž pobavila nad tím, jaké perspektivní vzdělání volí „absolventky prestižních gymnázií“. Nebo jsem se spíš ušklíbla, jako ty hyeny.

Hadí oči, krysí držka, koňský obličej a zmalovaný klaun – největší nanynky míří na fildu či ekonomku. Studovat politologii, sociologii… K čemu vám to bude? Další „velké filozofky“, které nakonec budou sedět na pracáku (v lepším případě budou dělat někde s cikány), a budou naprosto neužitečné. BEZCENNÉ.

Vážené slečinky, všechny Vás miluji a se srdečným blahopřáním Vám přeji úspěšný zisk Vašich „cenných titulů“ a následné sezení v kanclu či za barem. Tam totiž patříte.

Love

D. Doe

LÁSKA (2015) | Zvrácená hra, či niterná zpověď nešťastného "člověka"?

LÁSKA stojí mimo dobro a zlo. LÁSKA je genetická potřeba. LÁSKA je změněný stav vědomí. LÁSKA je tvrdá droga. LÁSKA je duševní choroba. LÁSKA je mocenská hra. LÁSKA přesahuje lidské já. LÁSKA je oslepující světlo. LÁSKA je sperma, tekutiny a slzy. LÁSKA je vzrušující příběh o chlapci, dívce a DALŠÍ DÍVCE.

… toto jest znění úvodního textu, který má divákovi naznačit tématiku filmu Love.

Love vznikl pod taktovkou francouzského bouřliváka Gaspara Noeho, který rád provokuje svou tvorbou. Právem je řazen mezi nejvíce expresivní a bezprostřední režiséry současnosti. V minulých letech se již proslavil neméně kontroverzními snímky Sám proti všem, Zvrácený a Vejdi do prázdna. Dílo, jemuž se chci v dnešním článku věnovat, poprvé veřejně představil na filmovém festivalu v Cannes v květnu loňského roku.

Poněkud zvláštní, osudový a melancholický film schytává často křivá obvinění, že se jedná o obyčejný pornofilm, nikoliv o snímek spadající do sféry kinematografie. Ano, pokud se na něj podíváme bez zájmu a přemýšlivosti, tupým pohledem konzumenta masmédií, nepochybně jej vyhlásíme za vulgární porno bez nápadu. Love ovšem vyžaduje notnou dávku důvtipu. Každý, kdo kdy miloval, si v něm najde svůj vlastní žánr.

Po dobu 130 minut máme možnost sledovat život hlavní postavy Murphyho, který vzpomíná na svou ztracenou lásku Electru. Střípky nostalgie ulpívají v jeho bytě, v jeho mysli, každý den a každou noc, až vyplavávají na povrch a nedopřejí jeho duši klidu.

Murphy skončil omylem v nechtěném manželství. S ženou, kterou nemiluje, vychovávaje jediného syna. Ale co se stalo s Electrou?

Murphy, z hlediska lidského charakteru, je člověk sobecký, zahleděný do sebe, starající se pouze o své vlastní potřeby, a zároveň slabošský a nečestný. Aspoň takový byl. S Electrou. Kterou vášnivě miloval. A se stejnou silou pak nenáviděl.

Retrospektivně vzpomíná na zrod jejich „lásky“. Zpočátku krásný, něžný a povznášející vztah, se plynule mění na noční můru. Byly jako dva mladé, zelenající se stromy, jejichž větve se do sebe zaplétaly a navzájem sebou prorůstaly. Navzájem se ctící, ochraňující a držící jeden druhého.

Ovšem pak přišel hrom! Blesk! A rána, která jejich spojenectví přeťala. Místo lásky zbyl jim jen upocený, rychlý, neuspokojivý sex. Prázdnota, šeď, nuda, deprese, mrtvolná stagnace. Nevěry, rvačky, usmiřování. Vše stále dokola, bláznivý kolotoč zoufalství, vyznačující se zuřivou gradací. Nedovedli žít jeden bez druhého, ale ani společně. Čím více se snažili svůj vztah zachránit, o to zoufalejší a bolestivější kroky podnikali. A taková by přece neměla být láska - zničující.

Hlavním odzbrojujícím manévrem filmu jsou krásné erotické scény, představující dlouhé a pomalé záběry evokující pohled diváka ze shora. Bílá, mladá, krásná těla v kontrastu se saténovým ložem barvy krve. Propletená v tanci zrození (či smrti?). A přestože ukazují divákovi „vše“, na mě osobně nepůsobí vulgárně. Love jde sice cestou plnou vášně, avšak dlážděnou citem pro estetiku a krásu. A takhle se přece chovají všechny zamilované páry, nebo snad ne? Na druhou stranu, režisérovo naturalistické vyobrazení nevěry a ostatních sexuálních experimentů dominuje takovou syrovostí a „nechutnou upřímností“, až mi zvedá žaludek.

Dále chválím výborně zvolený soundtrack - zejména skladbu Maggot Brain, která člověka povznáší, léčí, hřeje, a zároveň řeže, řeže jako pila do srdce.

Když budete pozorně vnímat detaily, můžete ve snímku nalézt několik autobiografických prvků. Například syn Murpyho se jmenuje Gaspar (režisérovo jméno) a Electřin bývalý přítel Noe (režisérovo příjmení). Je snad možné, že ve skutečnosti sledujeme osobní zpověď autora? Alegorickou zpověď o hluboce ukrytém smutku?

Chcete vědět, co si o Love doopravdy myslím?

Po prvním shlédnutí jsem absolutně nevěděla, jaký si na něj mám udělat názor. Musela jsem si ho pustit ještě jednou a více ho procítit. Protože se jedná o průnik sponntáních emocí na plátno. A ty lze pochopit jedině tak, že se člověk oprostí logického uvažování.

Osobně je mi líto lidí, kteří žijí v takovýchto vztazích a skončí v takovém hnusu. Nesouhlasím s autorovým pojetím lásky. Předhazuje je ji jako kus masa, syrového a páchnoucího hnilobou, které prostě sežereš. Namísto toho já si lásku představuji jako vyjádření nejhlubší lidské čistoty a dobra.

Je však možné, že člověk, který je mladý, nejistý a plný strachu, se radši poddá pudům, aby si zkrátka „ulevil“. A pak je není ničím jiným, než zatraceným zplozencem bolesti, zmatku a pocitu zmaru.

Na konci jsem plakala, strašně, a nedovedla jsem to zastavit. Když jsem pozorovala Murphyho, který zhroucený ve vaně objímá Gaspara (syna) a oba pláčou ve snaze dostat ze sebe co nejvíc bolesti. Poté se Gaspar mění v Electru. To mi připadalo krásné a niterné, dojemné a příšerně smutné. A bolelo to. Strašně. Protože jsem se s tím dovedla ztotožnit. Ty dva stromy, které byly od sebe násilím odervány a jejich větve přetrhány, se snažily znovu spojit. Marně.

Love se podle mě nedá považovat pravý příběh o lásce, ale spíše za studii o ničivé síle lidské sexuality a pudovosti, která dovede zahubit. Asi každá síla se mění v destruktivní, pokud nad ní ztrácíme kontrolu. To pozoruji během sledování Love. Každý dospělý člověk, který se někdy zamiloval a prožil milostný vztah ve všech jeho podobách, se podle mě dokáže v určitých okamžicích Love najít. A nemusíte nutně být zhýralým bohémem. Pokud tápete v lásce, a nevíte, kudy kam, doporučuji vám ho shlédnout. Možná budete nejprve cítit zmatek. Třeba vám ale poskytne ryzejší zobrazení toho, čeho se ve skrytu duše děsíte.

LÁSKA stojí na straně dobra a čistoty. LÁSKA je spojením potřeby něhy duše i těla. LÁSKA je ten nejvyšší stav vědomí. LÁSKA osvobozuje ducha. LÁSKA léčí. LÁSKA je čestný a upřímný cit LÁSKA je uvědoměním si svého já. LÁSKA je plamenem života. LÁSKA jsou sperma, tekutiny a slast. LÁSKA vypráví nádherný příběh o dívce a chlapci, kteří v tom druhém podstatu sebe sama nalezli.

Toto je má definice lásky.

Love

D. Doe