Rostliny jsou nádherná
stvoření. Dodávají krajině krásu, tiše přihlížejí a vědomě
do ničeho nezasahují. Přesto představují nepostradatelnou
součást života na zemi. Kdyby nebylo rostlin, žádný život by
ani nemohl existovat.
Ráda se procházím po louce
a pozoruji barevné květiny. Vánek jim něžně načechrává
jejich korunky a moře kvítí se periodicky vlní v barvách krve,
oceánu, slunce a ohně. Každá kytička je jedinečná a nějakým
způsobem odlišná od svých kolegyň. Tak tomu bývá i u lidí.
Mají svůj charakter i svou vlastní identitu. Když na ně
přestanete nahlížet s představou, že se jedná o bytosti bez
duše, možná se vám i samy otevřou.
Rostlina je možná němá.
Nemá ústa, kterými by mohla mluvit, ani oči, kterými by na
člověka mohla hledět. Ale když ji pohladíte a vlídně na ni
promluvíte, jsem si jistá, že to dovede vnímat velmi dobře.
Nedávno jsem zhlédla velmi silný film Život je úžasný.
Hlavního hrdinu představoval chlapec (později muž) trpící
vážným postižením následkem obrny. Nemohl chodit, mluvit ani
žádným jiným způsobem komunikovat se svým okolím. Lékaři ho
nazvali „rostlinou“. Stvořením, které podle nich nemá
duši a nic necítí. On však velmi dobře vnímal a rozuměl všemu,
co se okolo něj děje. Jen to nedokázal projevit.
Je dokonce možné, že
rostliny dobře vnímají naše rozpoložení, náš tón hlasu i
slova. A v tom případě je to musí nějakým způsobem ovlivňovat.
Pokud chcete mít zdravou a dobře rostoucí kytičku, zkuste se na
ní také podívat jako na citlivou bytost, která si zaslouží váš
laskavý přístup.
Ve škole nás učili vždy
jen o stavbě rostliny a o funkci jejího metabolismu. Já jsem ale
často přemýšlela o tom, jestli je květina cítící živá
bytost. Na tuto otázku jsem nikdy nedostala odpověď.
Možná, že i my sami nejsme
pro společnost ničím jiným, než subjekty bez duše. A kdo se moc
ptá, jde z kola ven. Na louku.
Love
D. Doe
Žádné komentáře:
Okomentovat