Pocity čerstvé maturantky - Otevírám se na konci...

Sedím u svého psacího stolu, tam, kde jsem se celý rok poctivě učila na maturitu, hlavu mírně skloněnou, a přemítám o pondělním dni, kdy jsem maturovala. Dosáhla jsem výborných výsledků. Měla bych být šťastná?

Nevím, co bych vlastně měla cítit. Jestli pýchu, hrdost či radost. Paradoxně mám pocit, že mé srdce zeje pouze velkou prázdnotou. Necítím nic. Splnila jsem takzvanou „zkoušku dospělosti“, ale jsem to pořád Já – ve svých očích dítě.

Jsem pořád stejná. Možná o něco sebevědomější, možná o trochu vyspělejší, protože jsem formálně ukončila střední vzdělání a neřadím se tedy mezi tu „nevzdělanou vrstvu společnosti“. Ale má osobnost se nemění.

Nemusíte mít z maturity obavy. Několik let jsem na gymplu slýchala slova plná urážek (Ty neodmaturuješ! Jste neschopní! Máte všechno a ničeho si nevážíte! Nic neumíte!), která byla myšlena na celou třídu jako celek, a možná to bylo tím důvodem, proč jsem se již několik let před maturitou třásla strachy a byla plna obav. Jenže ty se rychle rozplynuly, když jsem zažila reálný průběh zkoušení. 

zdroj obrázku ZDE

 Primárně se tak stalo díky tomu, že jsem ve čtvrťáku změnila školu, poznala jsem báječné lidi, kamarádky a úžasné učitele, kteří nás po dobu celého roku podporovali a snažili se nám poskytnout maximální pomoc. Na svůj maturitní den mohu vzpomínat s úsměvem na tváři, protože všichni byli velice milí a slušní a to určitě přispívá k tomu, aby člověk podal lepší výkon.

Bohužel musím uznat, že maturita není nic, co by zrcadlilo vnitřní kvality a hodnotu člověka. Proto nesmutněte, pokud jste nedosáhli dokonalých výsledků! Jedná se pouze o formální zkoušku základních vědomostí. Pro většinu z nás to byla spíše velká prověrka nervů a schopnosti koncentrovat se, protože čtyři po sobě navazující ústní zkoušky představují velkou zátěž.

Věřte mi, pokud disponujete dostatečnou mozkovou kapacitu na to, abyste si zapamatovali své jméno, své telefonní číslo a cestu domů, nebude pro Vás problémem odmaturovat a úspěšně se probojujete mezi tu „lepší část“ české populace. Pokud chcete krásné vysvědčení, tak to vyžaduje delší přípravu a trénink, ale pokud se spokojíte s trojkami, nemusíte mít obavy a zaměřte se alespoň na průběžné procvičování základních vědomostí.

Gratuluji všem úspěšným maturantům, děkuji svým úžasným učitelům a přeji i budoucím generacím úspěšné zakončení střední školy!

Love

D. Doe

Proměna v Sitha

Většina lidí, které znám, se snaží o vytvoření dojmu dobráckého člověka. Ale nečiní tak sami kvůli sobě, nýbrž proto, že se snaží zalíbit „mase“. Sluníčkářům. Naivním polykačům moudrých vět. Náležícím rodu „papouškujících a zároveň nemyslících“.

Možná jsem cynik. Ale nerada se přetvařuji. Já totiž nevěřím tomu, že člověk, který má na rtech věčný úsměv „smutného klauna“, může být doopravdy šťastný. Otázkou je, jestli má cenu snažit se vůbec o nenaplnění duše štěstím. Jak toho vlastně dosáhnout?

Pod pojmem štěstí si nelze představit nic konkrétního. Pro někoho to může být vize lepší budoucnosti a úspěšné kariéry. Pro jiného prachy, děvky a nespoutanost. Já se neřadím ani do jedné z těchto skupin. Obdivuji lidi, kteří dokáží být šťastní jen tak, sami se sebou, nepotřebují v podstatě nic. Jen sebelásku.

A pak jsou ti, kteří se sice narodí s čistou duší plnou důvěry, lásky a dobrosrdečnosti. Ovšem jejich čistota je často zneužita - spálena a pošlapána jako snop sena. Plni hněvu a frustrace po léta snáší bolest a ponížení, až pohár trpělivosti přeteče, a stanou se z nich lidé plni zla.

Někdo se podivuje tomu, že člověk dovede cítit nenávist a touhu po pomstě. Jiný si bez toho nedovede již představit svůj život. Je to smutné, ale posedne ho to natolik, že se zlo stane jeho součástí. Srdce zkamení, duše je spoutána v okovech a víra je zlomena. Neznám nic strašlivějšího, než zlomení víry v dobro.

Takový člověk již nemá nic skutečného, cenného, ryzího, pro co by měl žít. Stane se kreaturou, vyhnancem, psancem ve svém vlastním pekle. A ani mu nevadí tolik to, že ho nenávidí jeho okolí. Horší je, že zlomil hůl sám nad sebou a nevěří, že na jeho „nemoc jménem nenávist“ existuje léku.

Pokud nikoho takového neznáte ve svém okolí, vzpomínejte a zamyslete se třeba nad literaturou a uměním – Anakin Skywalker (Star Wars), Krysař (Krysař), Dorian Gray (Obraz Doriana Graye). Osudy těchto postav jsou odlišné. Ovšem nesou několik zásadních společných motivů – ze strany dobra přešly na stranu zla a zatratily svou duši. Drží si v sobě silné emoce, touží po moci (Anakin), pomstě (Krysař), škodí ostatním (Dorian). Zažívají vnitřní rozpor v duši. A jejich stvořitelé dobře ví, že v našem světě neexistuje jen dobro a láska.

V opozici proti lásce stojí nenávist, se kterou se dovede ztotožnit mnohem větší množství lidí. Člověk byl možná dílem božím, na počátku světa dokonalým, ale sám si své ruce zašpinil krví. A krev nezmizí. Krev není voda.

Nemyslím si, že když někdo cítí nenávist, znamená to, že je špatný a zkažený. Emoce v nás doutnají a přelévají se jako vlny oceánu ze strany na stranu. Vlny se rozbíjejí o skály, skály se rozbíjejí o vlny. Otázkou zůstává, kde nalézt spasení. V moudrých knihách? V pomoci bližnímu? Ve výcviku sebelásky?

Odpověď zní...

Nevěřím...

 Love

D. Doe

Všemocný bez moci

Představte si, že byste doslova „lusknutím prstů“ mohli během několika vteřin změnit celý svůj život, a klíč k vyřešení všech problémů, který jste se marně snažili nalézt, náhle hladce zapadne do zámku! To je přece snem snad každého člověka. Ovšem nikdo nezná odpověď na všechny otázky. A nebo se snad mýlím? Existuje cesta, jak se stát Všemocným?

Film Všemocný, natočený v roce 2011 pod taktovkou nepříliš známého režiséra Neila Burgera, se snaží tuto problematiku uchopit a vtipně a zajímavě podat. Burger sice nepatří mezi příliš plodné autory (další díla Iluzionista, Šťastlivci), ale Všemocným dokázal, že i bez moci nad hollywoodským průmyslem dokáže člověk vytvořit fantastické dílo, pokud opravdu chce.

zdroj obrázku ZDE

Samotná zápletka filmu není příliš složitá. Sledujeme vývoj muže, který se z naprosté trosky bez jakýchkoliv ambicí, vůle a chuti do života transformuje v „supermuže“.

Mladý spisovatel Eddie Morra (Bradley Cooper) se za pomoci speciální drogy stane ze dne na den úspěšným spisovatelem, bussinessmanem a známou osobností. Lidský mozek, který běžně využíváme na 10 %, je schopen používat na 100%. Nic pro něj není překážkou. Nabývá dojmu, že se stal Všemocným. Problémy ovšem nastanou, pokud si Eddie drogu nevezme. Stává se těžce závislým člověkem a není již cesty zpět.

Naneštěstí Eddie není jediný, kdo o droze ví. Proto se musí během své klikaté cesty na vrchol vypořádat s několika nájemnými vrahy, zabijáky a intrikány v oblasti podnikání, kteří mu jdou po krku s cílem vypátrat jeho tajemství.

Bradley Cooper v hlavní roli je velice přesvědčivý, excelentně dovede zahrát proměnu z „tupouna v génia“. Samotná atmosféra snímku je velice podmanivá, místy temná až depresivní. Děj má velice rychlý spád, utíká mílovými kroky vpřed, takže má šanci podchytit i toho největšího odpůrce akčních filmů. Zajímavé jsou i záběry z pohledu Eddieho po požití drogy, kdy se náhle celý svět jakoby zrychlí a nabývá jiných barev, úhlů a vzdáleností.

Tématika snímku jistě vybízí mnohé z diváků k zamyšlení. Bude někdy nějaká taková látka vynalezena? A bude pro lidstvo zhoubou, či spásou?

Pokud vás baví filmy, které člověka oslní nejen po estetické či akční stránce, sáhněte po Všemocném. Kromě pobavení disponuje i určitou mírou ironie, sarkasmu a krutě pravdivým vyobrazením toho, co je člověk schopen udělat, aby dosáhl úspěchu. Ale může pak být vůbec šťastný? Eddie se možná stal Všemocným nad celým světem, ale naprosto bezmocným v oblasti své vlastní závislosti. A to je možná to, co mě dovedlo na filmu, který zdánlivě nepůsobí na lidské city, silně dojmout.

Love

D. Doe

Dubnový HAUL

Vážení čtenáři,

přestože se můj blog neřadí mezi ryze kosmetické, tak jako tak jsem dívka, a dívky obecně milují nakupování. Ale protože jsem děvče skromné a nerada vyhazuji své dlouho našetřené penízky, představím Vám dnes „pouze“ čtyři produkty! Občas i my skrblíci musíme vyrazit mezi lidi a nakoupit potřebné věcičky, které nám pomáhají udržovat hezký a pěstěný vzhled.

Dermacol  - Aroma Ritual sprchový gel (Rozpustilý citron)

Do těchto úžasných sprchových gelů jsem blázen už asi rok a půl. Poprvé jsem je objevila u mého přítele, když jsem se u něj sprchovala a vyzkoušela jsem ten s vůní Rebarbory a jahod. Vyzkoušela jsem i jiné, například Hrozny s limetkou. Rozpustilý citronek se ovšem za velice krátkou dobu stihl stát mým favoritem číslo jedna! Voní tak svěže a krásně, po citrusovém ovoci. Rozhodně si je budu kupovat dál a dál, jsem odhodlána vyzkoušet všechny jejich druhy!

Miluju citronky

Maybelline Colorama - modrý lak na nehty

  

U stojanu Maybelline mě okamžitě zaujala řada laků Colorama a jejich nádherné metalické odstíny. A jelikož jsem velkou milovnicí modrých laků, neodolala jsem, a do své sbírky přidala tento temně modrý. Ve slevě jsem ho pořídila za pouhých 34,- Kč.

Modrá laguna

 Lirene - hydratační krém (třešeň a citron)

Každá žena by měla dbát o svou pleť, bez ohledu na její věk či typ pleti. Pleť se mi příliš nemastí, jen v určitých oblastech, proto jsem hledala nějaký lehký osvěžující krém, který ji nebude příliš zatěžovat. Lirene tento účel zatím plní na jedničku, jsem s ním velice spokojená. Zanechává pleť hezky vyživenou a hebkou.

EOS - balzám na rty (Blueberry accai)

 

Po zakoupení mého prvního „vaja“ jsem věděla, že tohle je láska na první pohled (nebo na první olíznutí?)! Takže jsem se po dvou měsících intenzivního používání rozhodla, že mu pořídím bratříčka. Na fotce níže můžete vidět srovnání nového a vypotřebovaného vajíčka.

Dvojčátka

Porovnání

Z dnešního haulu plyne jedno ponaučení. A sice to, že při nákupu nové kosmetiky Vám nemusí tíhou rupnout nákupní taška, abyste dosáhli spokojenosti.

Love

D. Doe