Ukázka umělecké tvorby

Dnešní článek nebude úplně typickým příspěvkem na mém blogu. Protože toho o mě ještě nevíte příliš mnoho, ráda bych Vám poodhalila další stránku mého života, která je spojena s uměleckou tvorbou. Konkrétně se jedná o malování obrazů. Ráda používám různé techniky, ať už uhel, suché pastely, rozmazávací pastelky, tempery, akrylovky, nebráním se ani klasické kresbě tužkou.

Neřadím se úplně mezi zapálené umělce, většinou mě musí chytit pořádný „rapl“ (já tomu říkám „vizuální tranz“), abych něco vytvořila. Ale když už něco dělám, tak to udělám pořádně. Možná bych to i přirovnala ke stavu, který používali umělci surrealismu (neboli nadrealismus), když tvořili básně skládající se z volného proudu asociací. Museli se odpoutat od fyzična, aby dokázali vytvořit něco, co nelze při plném vědomí, kdy používáte převážně racionální myšlení.

Samozřejmě, když tvořím obraz, tak si předem „velice hrubě“ načrtnu obrysy. Neznamená to, že bych vůbec nepřemýšlela nad tím, co tvořím. Ale když získám nějaký pevný základ, ruka na papíře se pustí do tance plného vášně a energie a není již k zastavení!

Probuzení ze žalu

 

Prvním příspěvek mé tvorby představuje tato laň. Již podle mé přezdívky „Doe“ jste asi pochopili, že se jedná o mé nejoblíbenější zvíře. Obraz se jmenuje „Probuzení ze Žalu“, protože laň je symbolem žalu (příběh Tři žebráci). Tvořila jsem jej v době, kdy jsem byla čerstvě zamilovaná a cítila jsem se „probuzená“. Osvobozená, volná, šťastná. 

Víla

 

Jako další bych Vám ráda představila „Vílu“, kterou jsem kreslila už asi v prváku na gymplu. Dostali jsme za úkol nakreslit „co nosím v hlavě“. No, Danuška to samozřejmě pojala po svém, jako vždy, a vytvořila něco naprosto jiného. Ale já si ráda dělám věci po svém, tak, jak se to mně líbí.

 Pohled do duše

 

Nejsem příliš dobrá v anatomii lidského těla, ale ráda kreslím oči. Oči se musí nakreslit tak, aby z nich cosi „dýchalo“. Aby nepůsobily mrtvě, ale promlouvaly s Vámi. A já tyhle oči miluji.

 Abstrakce

 

Tohle je jen obyčejná abstrakce, kterou jsme také měli kdysi dávno tvořit ve škole.

 Fénix

 

Protože trpím slabostí pro tajemné a bájné tvory, vytvořila jsem podle své fantazie fénixe, tak, jak si ho já asi představuji. 

Kitsune

 

Nejvíce jsem pyšná asi na toto dílo, protože má pro mě opět hlubší význam, než by se mohlo na první pohled zdát. Kitsune znamená japonsky „liška“ a jedná se o mýtickou duchovní postavu vystupující ve starých japonských legendách. Věřilo se, že lišky mají kouzelné schopnosti, a čím déle žijí, tím jejich moc nabývá na síle. V legendách se často objevují kitsune s pěti, sedmi, či devíti ocasy. Devítiocasou se liška stala, když dosáhla věku jednoho tisíce let. Nabyla božské moudrosti a zbarvila se zlaté barvy. 

  

Talks with Devil

 

Patřím mezi lidi, kteří spatřují krásu i v tom, co se ostatním na první pohled zdá hnusné, odporné. Nazývám to morbidní fascinací. Tak jako mi připadá krásná báseň Zdechlina (Květy Zla – Baudelaire), tak jsou podle krásné i tyto typy obrazů, které zrcadlí asi to nejtemnější, co má v sobě každý člověk hluboko ukryt. Názor, že výtvor musí být sluníčkový a lemovaný duhou a jednorožci, aby byl krásný, je podle mě velice omezený a okleštěný, protože to, co člověk vytváří, nemusí přece být vždy na první pohled krásné! Někdy se každý z nás cítí zklíčeně a vykreslit to je jedna z nejlepších cest, jak to zlé ze sebe dostat.

 Mé reálné Já

Nedávno jsem kreslila obraz, jak se asi cítím, když jsem hodně smutná. Jak vidím sama sebe.

Mandala lásky

 

Někdy mě popadají záchvaty lásky, kdy bych nejraději objala celý svět a řekla „Miluji Tě“. 

 Ruka

Na závěr připojuji další drobnou práci ze školy.

 

Ať jste či nejste Vy sami umělcem, doufám, že Vás ukázka mé tvorby potěšila, zaujala, případně i inspirovala. Budu ráda, když mi dáte třeba nějaký pěkný tip na obraz, který bych mohla kreslit.

Přeji krásný slunečný den!

Love

D. Doe