Za ty tři roky, co s Elouškem sdílíme náš život (zejména gauč, křesla a vyhřátou postel), došlo k několika radikálním změnám v chodu naší domácnosti. Už jen Elinky přezdívky (Knedlíček, Miuška, Lásuška, Pindruška) napovídají, že k dosažení jejích cílů využívá zejména jejího roztomilého kukuče, jemuž nelze odolat.
Když
nepomůže roztomilost, flákne sebou na záda a vyvalí svůj
„soudeček“! Tím dává najevo, že madam potřebuje podrbat. A
když ji náhodou během nanosekundy neposlechnete, nasadí do boje
své nejtajnější zbraně! Naštvané pofňukávání, pobrekávání,
kníkání, hejkání, drápání, skákání a kousavý útok na
vaše palce u nohou.
Pro
každé divoké zvíře je samozřejmě tím nejpřirozenějším
pudem ukojit svou touhu po jídle. A jinak tomu není ani u
Knedlušky. Občas nabývám dojmu, že je bezedná.
První
jídlo dne dostává ráno u babičky. V půl sedmé pravidelně
sedává na okraji mé postele a žalostně pípá. Aby chudinka
nepošla hlady! Musím okamžitě vyskočit z postele, otevřít
veličenstvu dveře! Hle, jak pádí, jako kdybychom ji týden
nekrmili!
Podobnými
úskoky se ze mě během dne snaží vymámit všemožné dobrůtky.
Tu piškotek, tu kousek mrkvičky či jablíčka, kousek sýra nebo
bílý jogurtík. Když vařím, stojí vedle kuchyňské linky a na
kokojdu a zádíčka jí padá mouka. Funguje jako takový
multifunkční vysavač, co spadne, to zdlábne!
Mezi
její další rituály patří například demonstrativní hlídání.
Naše Ellie je totiž velká paní herečka. Jakmile se na ulici
mihne noha, vztyčí vlajku, nastraží knír a zavětří. Poté
zaujme bojový postoj, propne hruď a se zuřivým zavytím začne
hlídat. Služebnictvo musí okamžitě letět ke dveřím a vypustit
naši „železnou lady“! Elda vyběhne ven, demonstrativně
zaňafá, několikrát obkrouží trávník, očmuchá rohy a udělá
loužičku. Se spokojeným hopkáním zamíří zpět domů a hupky
do postýlky!
Občas
jenom předstírá, že chce jít ven hlídat. Jakmile se ale otočím,
zařadí zpátečku a letí nahoru k babi zase žebrat! Tím mi
dovede pořádně namíchnout! Pak si to u mě snaží vyžehlit tím,
že mi vytrvale olizuje každou část těla, na kterou dosáhne.
Říká tím: „Promiň, že jsem takové malé zlobidlo“.
Náš
miláček si možná občas myslí, že je velký hlídací pes a
královnou říše zvířecí. Občas nás ten „malý vyčůránek
pěkně vypeče“, ale na tak sladkého tvorečka se zkrátka nejde
zlobit. Souhlasíte, kolegové pejskaři?
Love
D. Doe
Žádné komentáře:
Okomentovat