Docela
jasně a zřetelně a si vybavuji den, kdy jsem šla poprvé okusit
štěstí na olympiádě z českého jazyka. Těšila jsem se zejména
na tvorbu slohové práce a představovala jsem si, jaké téma nám
asi pořadatelé zadají. Určitě to bude něco zajímavého,
poutavého, perspektivního – téma tvárné a flexibilní, vhodné
pro studenty.
No
jistě! Jako dítě jsem byla hodně naivní (ve všech směrech). A
naivně jsem i očekávala úžasnou volbu tématu. Jenže když
přede mnou přistálo... Zamrazilo mě a ztuhl mi natěšený úsměv
na rtech.
„Co
to znamená být dospělým“?, stálo na lístku se zadáním
slohové práce. Cože?! A jak to mám asi vědět? Ve svých
šestnácti letech mám vědět, jaké to je? Obléci se do kůže
dospěláka a čmárat si na papír duchaplné nesmysly, kterými se
budu snažit někoho přesvědčit o vlastní dospělosti a
vyzrálosti? Ehm, tak to ne, vážení, na to vám kašlu.
zdroj obrázku ZDE
Danuška
si celý sloh pojala po svém (jak jinak), ve snaze reflektovat
krutost a zoufalství, které snadno postihne lehkovážné jedince
pouštějící se bez rozmyslu do světa dospělých. Místo úvahy napsala
vyprávění s prvky horroru. Někdo asi čekal poučné a sluníčkové
úvahy, kterými polichotím „moudrým“ profesorům, a zklamán
mým svérázným pojetím ne zcela pochopil pointu mého příběhu.
Pro
tento článek však není důležité znát detaily mé vzpomínky.
Nedávno jsem se ovšem dostala opět do situace, kdy jsem měla
vědět, „co to znamená být dospělým“.
Oproti minulosti tato zkouška byla reálná, skutečná,
neodehrávající se v lidské fantazii. Záleželo pouze na mých
vlastních činech a jednání. A já opět nevěděla, jak
reagovat...
Tím v mé mysli došlo k utvrzení faktu, že člověk když dosáhne
věku osmnácti let, se nestává automaticky dospělým a zralým
jedincem, který je připraven reagovat a jednat za jakýchkoliv
podmínek. Byla to snad má chyba a selhání, že můj mozek
nevyslal správný signál? Že ústa zamrzla a mysl se zaplnila
hustou, mléčně bílou mlhou?
Přišla jsem možná o jeden veliký, krásný a úžasný sen. Ale
i ten nejkrásnější sen se může v mžiku proměnit v pekelnou
noční můru, která člověka stráví zaživa. Nestačí jen snít
a upírat se k jednomu cíli, jež se zdá být nedosažitelným.
Možná se teď začnu více dívat okolo sebe. Stačí jen...
Otevřít oči.
Love
D. Doe
Krásný článek. Plně s tebou souhlasím!
OdpovědětVymazat