Dětský sen ožívá i v dospělosti

Během relativně krátké doby existence mé osoby jsem bydlela v několika různých pokojíčcích. Můj první pokoj si vybavuji spíše jen matně. Pamatuji si, že byl vymalován čistě bílou barvou (jako všechny pokoje v našem domě), silně podléhal entropii (míra neuspořádanosti – termochemie) a na parapety mi zvracely sovy. Bordelářství a sentimentální schraňování nepotřebných blbostí byly obory, ve kterých jsem vynikala s obdivuhodnou houževnatostí již od útlého dětství.

Druhý pokojík po našem prvním větším stěhování zářil tmavou královskou modří, která kontrastovala s ohnivě oranžovým kobercem. Celý design pokojíčku spočíval víceméně na kontrastech modré a oranžové, které stojí přímo proti sobě v barevném diagramu. Byl to moc hezký pokoj.

zdroj obrázku ZDE

Třetí pokoj (opět v jiném domě) byl poněkud divočejší. Dvě protilehlé stěny svítily trávově zelenou barvou, druhé dvě protilehlé se agresivně draly do popředí ve svém krvavě rudém hávu. Červená je sama o sobě sice krásná, ale rozhodně ji na základě vlastní zkušenosti nemohu doporučit umístnit do pokoje, kde přespáváte. Působí až příliš agresivně na osoby s citlivější duší.

Do svých třinácti let jsem si tedy vyzkoušela, co to znamená mít vlastní pokoj a považovala jsem to za samozřejmost – nejspíš. Pak v mém životě došlo k několika zásadním změnám a standart v podobě vlastního pokojíčku zmizel.

Poslední dobou u nás však začala vládnout ponorková nemoc. Každý člověk potřebuje svůj vlastní prostor a soukromí. Tři dospělí lidé namačkaní jeden na druhého (a s rozmazleným psem permanentně na hlavě) se po čase přestanou cítit dobře. Dospěli jsme společně k závěru, že rozdělíme bráchovo pokoj na dva menší. Okamžitě mi začala v hlavě šrotovat kolečka, jak si svůj nový pokoj vybavím!

Nikdy jsem nechtěla vyloženě dívčí pokoj (nesnášela jsem růžovou!), ale teď jsem po něm začala toužit. Chtěla bych ho vymalovat buď světle růžovou, světle modrou nebo šeříkovou barvou. A krásně si ho vyzdobím. Bude to mé malinké království. Pořídím si malinký kosmetický stoleček se zrcadlem a udělám vám pak článek o sbírce kosmetiky! Vidím ho před sebou, bude čistě bílý. Na okno si koupím krásný závěs ladící s barvou pokoje. Stěny budou zdobit mé obrazy a také bílé regály, na kterých budou pěkně uspořádané knížky. A celý pokoj budu udržovat krásně uklizený.

zdroj obrázku ZDE

Nechci, aby můj článěk vyzněl tak, že si stěžuji na náš aktuální způsob soužití. Ale představa nového pokoje mě natolik těší a naplňuje radostí, že jsem se o ní zkrátka musela podělit i s okolím. A zároveň jsem si prostřednictvím „psaní na papír“ chtěla v hlavě uspořádat, jak bude nový pokoj vypadat.

Někdo tvrdí, že peníze v životě nejsou důležité. Je to LEŽ. Když máte dobré materiální zabezpečení, nic není problém a nic není nereálné. Můžete si prostřednictvím nich plnit své sny.

Chci jen apelovat na ty, kteří považují svůj soukromý kousek prostoru za samozřejmost (asi tak jako dřív já) – může to být za pár let úplně jinak. A vy budete s láskou vzpomínat na ten pokojíček, který jste jste byli i líní si uklidit a nebo se vám na něm něco nelíbilo.

Love

D. Doe