Vlčice

Stojí. Osamělá. Na vrcholku hory. Shlíží z výše v dáli. Ocelový pohled se nese temným údolím v úpatí hor. Nastává čas lovu.

Polštářky tlapek se rozvážně dotýká kamenů, jejich chlad ji příjemně hladí, proniká až do morku kostí. Pomalu po skaliskách slézá, ba přímo pluje královstvím, jež je hodno dámy jejího formátu. Cítí se s ním být propojena. Povolí ostražitost, uvolní klouby, lehce klouže po kamenech... Žádná námaha. Jen uvolnění. Radost. Svoboda.

Kamenitá stezka zvolna přechází v měkký koberec utkaný z kapradin a spadaného listí. Omamná vůně borovic se mísí s vlhkostí tajícího sněhu. Kapičky rosy se třpytí na větvích jako náhrdelníky navléknutých perel. Vlčice z volného klusu přechází v hladký, pravidelný cval. Dýchá. V plicích jí cirkuluje čistota a neposkvrněnost zdravého lesa. S rozkoší si ji vychutnává. Pořád zrychluje. Tohle je její chvíle!

Když tu náhle spatří svou oběť. Stát! Pomalu, soustředěně našlapuje, jen tiše, aby ji nevyplašila. Obětní beránek otáčí hlavu a... ona pocítí něco, co ještě nikdy v životě. Hledí do těch nejkrásnějších očí, jaké kdy příroda v jejím lese stvořila. Nemohu tě zabít. Budu tě milovat, milovat, jako nikoho!

Upne se k ní, jako ke své součásti, bez níž by nemohla existovat. Spojují se v jednu bytost, jsou šťastní, smějí se. Nasyť se, dokud můžeš, bleskne jí hlavou, neboť později budeš trpět hlady jako nikdy dřív. Proboha proč, proč, co je to kurva v mý hlavě?!

Myšlenky se naplnily, zůstala po čase opět sama. Bez partnera. Vlčice si povzdechla. Má cenu proplakat celý život? Pro jednu zpropadenou spratkovskou existenci?

Vítr ji konejšivě hladí po srsti. Jednotlivé pramínky černi a kovové šedi čechrá, laská, něžně hýčká. Lesem proudí teplo. Vlčice kráčí vstříc studánce, ukryté mezi stromovím. Nedočkavě se shýbá a lačně polyká chladivou vodu, vodu života, vodu naplnění. Tělem jí proudí síla. Cítí, že dravec uvnitř jí opět ožívá. Miluje les. Ten je pro ni tou pravou láskou.

Pozvedne ušlechtilou hlavu k azurovému nebi a pozoruje honící se bělostné obláčky. Náhle vycítí, že přicházejí. Mezi stromy probleskují sivé paprsky tlapek. Už není sama. Špatně, ty jsi nikdy nebyla sama, jen jsi nás nechtěla vidět, zaduní jí hlavou, když se se štěkavým psím smíchem připojuje ke své smečce! Radostně vyjí a kňučí, vrtí ocasy a zdraví se dotyky vlhkých čumáčků. Vítej, miláčku.

Smečka se rozběhne a směřuje pryč z lesa na otevřená luka. V jejím čele pádí mladá černá vlčice se světlou skvrnkou na hrudi, která se v té rychlosti míhá zasněženou krajinou jako zářivý blesk. Navzdory vší své temnosti má bílé srdce. Otočí se na své druhy, chechtavě zaštěká, a bez námahy zdvojnásobí svou rychlost. Tohle je život! Cítí ho v každé buňce svého těla, v každém klopýtnutí a v každém nádechu i výdechu.

Běh. Dýchat. Cítit život. Ve svalech. V plicích. Pot. Utíkat. S větrem. O závod. Zachraň se!

Love

D.Doe