středa 25. května 2016

Pocity čerstvé maturantky - Otevírám se na konci...


Sedím u svého psacího stolu, tam, kde jsem se celý rok poctivě učila na maturitu, hlavu mírně skloněnou, a přemítám o pondělním dni, kdy jsem maturovala. Dosáhla jsem výborných výsledků. Měla bych být šťastná?

Nevím, co bych vlastně měla cítit. Jestli pýchu, hrdost či radost. Paradoxně mám pocit, že mé srdce zeje pouze velkou prázdnotou. Necítím nic. Splnila jsem takzvanou „zkoušku dospělosti“, ale jsem to pořád Já – ve svých očích dítě.

Jsem pořád stejná. Možná o něco sebevědomější, možná o trochu vyspělejší, protože jsem formálně ukončila střední vzdělání a neřadím se tedy mezi tu „nevzdělanou vrstvu společnosti“. Ale má osobnost se nemění.

Nemusíte mít z maturity obavy. Několik let jsem na gymplu slýchala slova plná urážek (Ty neodmaturuješ! Jste neschopní! Máte všechno a ničeho si nevážíte! Nic neumíte!), která byla myšlena na celou třídu jako celek, a možná to bylo tím důvodem, proč jsem se již několik let před maturitou třásla strachy a byla plna obav. Jenže ty se rychle rozplynuly, když jsem zažila reálný průběh zkoušení. 



zdroj obrázku ZDE

 Primárně se tak stalo díky tomu, že jsem ve čtvrťáku změnila školu, poznala jsem báječné lidi, kamarádky a úžasné učitele, kteří nás po dobu celého roku podporovali a snažili se nám poskytnout maximální pomoc. Na svůj maturitní den mohu vzpomínat s úsměvem na tváři, protože všichni byli velice milí a slušní a to určitě přispívá k tomu, aby člověk podal lepší výkon.

Bohužel musím uznat, že maturita není nic, co by zrcadlilo vnitřní kvality a hodnotu člověka. Proto nesmutněte, pokud jste nedosáhli dokonalých výsledků! Jedná se pouze o formální zkoušku základních vědomostí. Pro většinu z nás to byla spíše velká prověrka nervů a schopnosti koncentrovat se, protože čtyři po sobě navazující ústní zkoušky představují velkou zátěž.

Věřte mi, pokud disponujete dostatečnou mozkovou kapacitu na to, abyste si zapamatovali své jméno, své telefonní číslo a cestu domů, nebude pro Vás problémem odmaturovat a úspěšně se probojujete mezi tu „lepší část“ české populace. Pokud chcete krásné vysvědčení, tak to vyžaduje delší přípravu a trénink, ale pokud se spokojíte s trojkami, nemusíte mít obavy a zaměřte se alespoň na průběžné procvičování základních vědomostí.

Gratuluji všem úspěšným maturantům, děkuji svým úžasným učitelům a přeji i budoucím generacím úspěšné zakončení střední školy!


Love
D. Doe

2 komentáře:

  1. Vzhledem k životním okolnostem, je tvoje maturita, řekla bych, víc vydobitá, cennější. Ale vzhledem k tvé inteligenci snad není nic, co by jsi nezvládla Danny. A pocit prázdnoty? Často očekáváme, že až dostaneme modré z nebe budeme naplnění, šťastní. Ale tak to prostě nefunguje, život je krásný v tom, že pokud jsme šťastní nejsou naše pocity podmíněny úspěšnou maturitou, rychlým autem, partnerem nebo drahou kosmetikou. A když dostaneme co chceme, jsme o to víc deprivovaní, protože neexistuje žádná hmota, která nás učiní šťastnými. Vim, zní to jako příšerný klišé, ale nemyslíš že na tom něco je?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za velice podnětný komentář. Tvá úvaha ve mně probouzí další a další řečnické otázky - co je to štěstí? Proč vlastně žít? Pro koho?

      Obdivuji lidi, kteří dovedou být šťastní sami o sobě. Já jsem si k tomu bohužel zatím cestu nenašla a i když se snažím hledat, světlo naděje pomalu uhasíná.

      Asi by bylo krásné, kdyby existoval prášek, který by člověka učinil okamžitě a navždy šťastným. Jenže já stejně nevím, co je to vlastně štěstí.

      Vymazat