čtvrtek 19. května 2016

Proměna v Sitha

Většina lidí, které znám, se snaží o vytvoření dojmu dobráckého člověka. Ale nečiní tak sami kvůli sobě, nýbrž proto, že se snaží zalíbit „mase“. Sluníčkářům. Naivním polykačům moudrých vět. Náležícím rodu „papouškujících a zároveň nemyslících“.

Možná jsem cynik. Ale nerada se přetvařuji. Já totiž nevěřím tomu, že člověk, který má na rtech věčný úsměv „smutného klauna“, může být doopravdy šťastný. Otázkou je, jestli má cenu snažit se vůbec o nenaplnění duše štěstím. Jak toho vlastně dosáhnout?

Pod pojmem štěstí si nelze představit nic konkrétního. Pro někoho to může být vize lepší budoucnosti a úspěšné kariéry. Pro jiného prachy, děvky a nespoutanost. Já se neřadím ani do jedné z těchto skupin. Obdivuji lidi, kteří dokáží být šťastní jen tak, sami se sebou, nepotřebují v podstatě nic. Jen sebelásku.

A pak jsou ti, kteří se sice narodí s čistou duší plnou důvěry, lásky a dobrosrdečnosti. Ovšem jejich čistota je často zneužita - spálena a pošlapána jako snop sena. Plni hněvu a frustrace po léta snáší bolest a ponížení, až pohár trpělivosti přeteče, a stanou se z nich lidé plni zla.

Někdo se podivuje tomu, že člověk dovede cítit nenávist a touhu po pomstě. Jiný si bez toho nedovede již představit svůj život. Je to smutné, ale posedne ho to natolik, že se zlo stane jeho součástí. Srdce zkamení, duše je spoutána v okovech a víra je zlomena. Neznám nic strašlivějšího, než zlomení víry v dobro.




Takový člověk již nemá nic skutečného, cenného, ryzího, pro co by měl žít. Stane se kreaturou, vyhnancem, psancem ve svém vlastním pekle. A ani mu nevadí tolik to, že ho nenávidí jeho okolí. Horší je, že zlomil hůl sám nad sebou a nevěří, že na jeho „nemoc jménem nenávist“ existuje léku.

Pokud nikoho takového neznáte ve svém okolí, vzpomínejte a zamyslete se třeba nad literaturou a uměním – Anakin Skywalker (Star Wars), Krysař (Krysař), Dorian Gray (Obraz Doriana Graye). Osudy těchto postav jsou odlišné. Ovšem nesou několik zásadních společných motivů – ze strany dobra přešly na stranu zla a zatratily svou duši. Drží si v sobě silné emoce, touží po moci (Anakin), pomstě (Krysař), škodí ostatním (Dorian). Zažívají vnitřní rozpor v duši. A jejich stvořitelé dobře ví, že v našem světě neexistuje jen dobro a láska.

V opozici proti lásce stojí nenávist, se kterou se dovede ztotožnit mnohem větší množství lidí. Člověk byl možná dílem božím, na počátku světa dokonalým, ale sám si své ruce zašpinil krví. A krev nezmizí. Krev není voda.

Nemyslím si, že když někdo cítí nenávist, znamená to, že je špatný a zkažený. Emoce v nás doutnají a přelévají se jako vlny oceánu ze strany na stranu. Vlny se rozbíjejí o skály, skály se rozbíjejí o vlny. Otázkou zůstává, kde nalézt spasení. V moudrých knihách? V pomoci bližnímu? Ve výcviku sebelásky?

Odpověď zní...

Nevěřím...


 Love
D. Doe

Žádné komentáře:

Okomentovat