Většina
lidí, které znám, se snaží o vytvoření dojmu dobráckého
člověka. Ale nečiní tak sami kvůli sobě, nýbrž proto, že se
snaží zalíbit „mase“. Sluníčkářům. Naivním polykačům
moudrých vět. Náležícím rodu „papouškujících a zároveň
nemyslících“.
Možná
jsem cynik. Ale nerada se přetvařuji. Já totiž nevěřím tomu,
že člověk, který má na rtech věčný úsměv „smutného
klauna“, může být doopravdy šťastný. Otázkou je, jestli má
cenu snažit se vůbec o nenaplnění duše štěstím. Jak toho
vlastně dosáhnout?
Pod
pojmem štěstí si nelze představit nic konkrétního. Pro někoho
to může být vize lepší budoucnosti a úspěšné kariéry. Pro
jiného prachy, děvky a nespoutanost. Já se neřadím ani do jedné
z těchto skupin. Obdivuji lidi, kteří dokáží být šťastní
jen tak, sami se sebou, nepotřebují v podstatě nic. Jen sebelásku.
A pak
jsou ti, kteří se sice narodí s čistou duší plnou důvěry,
lásky a dobrosrdečnosti. Ovšem jejich čistota je často zneužita
- spálena a pošlapána jako snop sena. Plni hněvu a frustrace po
léta snáší bolest a ponížení, až pohár trpělivosti
přeteče, a stanou se z nich lidé plni zla.
Někdo
se podivuje tomu, že člověk dovede cítit nenávist a touhu po
pomstě. Jiný si bez toho nedovede již představit svůj život. Je
to smutné, ale posedne ho to natolik, že se zlo stane jeho
součástí. Srdce zkamení, duše je spoutána v okovech a víra je
zlomena. Neznám nic strašlivějšího, než zlomení víry v dobro.
Takový člověk již nemá nic skutečného, cenného, ryzího, pro
co by měl žít. Stane se kreaturou, vyhnancem, psancem ve svém
vlastním pekle. A ani mu nevadí tolik to, že ho nenávidí jeho
okolí. Horší je, že zlomil hůl sám nad sebou a nevěří, že
na jeho „nemoc jménem nenávist“ existuje léku.
Pokud
nikoho takového neznáte ve svém okolí, vzpomínejte a zamyslete
se třeba nad literaturou a uměním – Anakin Skywalker (Star
Wars), Krysař (Krysař), Dorian Gray (Obraz Doriana Graye). Osudy
těchto postav jsou odlišné. Ovšem nesou několik zásadních
společných motivů – ze strany dobra přešly na stranu zla a
zatratily svou duši. Drží si v sobě silné emoce, touží po moci
(Anakin), pomstě (Krysař), škodí ostatním (Dorian). Zažívají
vnitřní rozpor v duši. A jejich stvořitelé dobře ví, že v
našem světě neexistuje jen dobro a láska.
V
opozici proti lásce stojí nenávist, se kterou se dovede ztotožnit
mnohem větší množství lidí. Člověk byl možná dílem božím,
na počátku světa dokonalým, ale sám si své ruce zašpinil krví.
A krev nezmizí. Krev není voda.
Nemyslím
si, že když někdo cítí nenávist, znamená to, že je špatný a
zkažený. Emoce v nás doutnají a přelévají se jako vlny oceánu
ze strany na stranu. Vlny se rozbíjejí o skály, skály se
rozbíjejí o vlny. Otázkou zůstává, kde nalézt spasení. V
moudrých knihách? V pomoci bližnímu? Ve výcviku sebelásky?
Odpověď
zní...
Nevěřím...
Love
D. Doe
Žádné komentáře:
Okomentovat