Knihomolská rekapitulace 2018

Rok 2018 jsem pojmenovala poněkud zvláštně: "Běžím si pro život".

Uvědomění, že mohu milovat, se stává mým osvobozením. Uvolněním z pout. Vodou života, pocitem radosti a naděje. 

Snažila jsem se skutečně fyzicky utéct před pocity žalu a smutku, jež mě potichu sžíraly v mém vlastním vnitřním pekle. Běhala jsem jako blázen, v letních třicítkách klidně pětkrát týdně, a užívala si pocit totálního tělesného ždímání, koupání se ve vlastním potu a sílící energii v nohou. 

Vnitřní bolístky pomohl vyléčit jen čas, postupné uvědomění si vlastní dospělosti, hodnoty a síly a skrze to i poznání sebe sama. Teprve pak jsem se začala cítit zase svobodná. I knihy mi výrazně pomáhaly v autoterapii. Bohužel se mi nepovedlo překonat počet knih přečtených za rok 2017 (47), ale schroustala jsem jich jen 46. 

Seznam přečtených titulů:

Svině (Carl-Johan Vallgren)

Páté roční období (Mons Kallentoft)

Smršť (Johan Theorin)

Zkamenělá krev (Johan Theorin)

Jarní mrtví (Mons Kallentoft)

Vodní andělé (Mons Kallentoft)

Podzimní vražda (Mons Kallentoft)

Letní smrt (Mons Kallentoft)

Zimní oběť (Mons Kallentoft)

Zeměbouře (Mons Kallentoft)

Selfies (Jussi Adler-Olsen)

Noc (Bernard Minier)

Domino (Jonas Mőnstrom)

Darkness (Garth Ennis, Marc Silvestri, Batt, Steve Firchow)

Bez viny (Viveca Sten)

Vládci stínů (Roger Zelazny)

Zbraně Avalonu (Roger Zelazny)

Stín jednorožce (Roger Zelazny)

Ruka Oberona (Roger Zelazny)

Dvory Chaosu (Roger Zelazny)

Trumfy osudu (Roger Zelazny)

Loutkář (Daniel Cole)

Jepice (James Hazel)

Pokrevní pouta – případy Kim Stoneové (Angela Marsons)

Za zavřenými dvěřmi (B.A.Paris)

Počátek (Dan Brown)

Noční lov (Robert Bryndza)

Temné hlubiny (Robert Bryndza)

Do posledního dechu (Robert Bryndza)

Usagi Yojimbo – Červený Škorpion (Stan Sakai)

Ostré předměty (Gillian Flynn)

V pasti lží (B.A.Paris)

Manželka mezi námi (Greer Hendricks, Sarah Pekkanen)

Manželovo tajemství (Julliane Moriarty)

Ostrov šedých mnichů (Michaela Klevisová)

Popravčí (Chris Carter)

Já jsem Smrt (Chris Carter)

Jeden za druhým (Chris Carter)

Sochař smrti (Chris Carter)

Dvojitý kříž (Chris Carter)

Noční lovec (Chris Carter)

Hovor se smrtí (Chris Carter)

Lazar (Lars Kepler)

Galerie mrtvých (Chris Carter)

Chladnokrevně (Robert Bryndza)

Koruna démonů (James Rollins)

Přestože jsem za uplynulý rok do sebe pojala mnoho knih, které mě opravdu bavily, žádná z nich se neukázala v tak vyjímečném světle, abych pocítila nutkání o ní napsat samostatnou recenzi. Možná je to tím, že v rybníku severského krimi již plavu natolik zdatně, že už mě sebevětší fantasmagorie nedokáže překvapit. A nebo jen autoři neplodí teď tak šokující díla?

Zhodnotím seznam popořadě, tak to mám i srovnané v hlavě. Pojmem morbidní fascinace dovedu asi nejlépe vyjádřit, jak na mě zapůsobil Mons Kallentoft se svým Pátým ročním obdobím. Bohužel, první dílek tabulky čokolády jsem si vychutnala nejintenzivněji a ostatní díly se jen „pokoušely“ udržet vlnu počáteční extáze.

Zavítala jsem i překvapivě do světa scifi a fantasy a seznámila se s Rogerem Zelaznym a spletitým osudem královské rodiny v Amberu. Sama bych asi po tomto typu čtiva nesáhla, ale jsem ráda za doplnění vědomostí v jakémkoliv odvětví literatury.

Poměrně intezivní až odporné pocity ve mně vyvolala Jepice, zplozená Jamesem Hazelem. Až si nejsem jistá, jestli to je pozitivní či negativní, navodit takové emoce ve čtenáři. Napsal to totiž tak moc dobře, že máte pocit, jako kdybyste příběhem sami procházeli.

Dana Browna možná budete znát díky slavné Šifře mistra Leonarda. Sáhla jsem však po Počátku, který možná není až tak profláklý, ale užila jsem si ho o to více.

Jsem hrdá na Roberta Bryndzu, přestože se nejedná o českého autora, nýbrž o slovenského. Stále však cítím sounáležitost a vnitřní spojení se Slováky a nevnímám je jako zcela cizí stát. Proto mohu říci, že mě velice těší, že člověk z našeho kraje tak vyniká ve světové literatuře a vyšvihl se mezi absolutní špičku. Právem. Neboť všechny jeho tituly poutají uvěřitelností, sympatickou hlavní vyšetřovatelkou Erikou (která mimochodem také pochází ze Slovenska) a zajímavými zápletkami.

Do čela mých největších oblíbenců se nyní probojoval Chris Carter, kterého jsem až do podzimu 2018 neznala. Zamilovala si ho hlavního hrdinu jeho příběhů, insomnického detektiva Roberta Huntera, který díky svým extrémně vyvinutým šedým buňkám mozkovým, sladové whisky a brazilskému parťákovi Garciovi vyřeší i ten sebesložitější případ. Autor píše chytlavě, odsejpavě, s ničím a nikým se příliš nemaže.

Bohužel Keplerův Lazar, na kterého jsem nedočkavě čekala celý rok, mě zkamal na plné čáře. Ani jsem tomu nemohla uvěřit! Jenže už mi ta postava nesmrtelného padoucha Jurka Waltera (neskutečně stupidní jméno!), která přežije vystřílený zásobník do hrudi, pád do ledové řeky a amputaci ruky, neskutečně lezla na nervy. V kombinaci s otravně paranoidním detektivem Joonou Linnou tvořili nyní děsivé (čti děsné) duo.

Pro rok 2019 si dávám předsevzetí, že konečně překonám počet přečtených knih za rok a zlomím hranici padesátky! A vám všem přeji do nového roku vše nejlepší, mnoho přečtených dobrých knížek a především pevné zdraví!

Love

D.Doe