Hlava zmatená, ruce levý, tělo
těžký… Přemýšlím, kudy kam. Do křesla vládce nastupuje ten nejpoušmournější
měsíc ze všech – sychravý listopad. Má snad tak majoritní podíl na náhlé tíze
mého těla i mysli?
Procházím zledovatělou krajinou.
Kosti praskají mrazem. Ledová peřinka halí mé rty. Nastává intravaskulární
hemolýza činící mi nenápadnou, rozechvělou bolest. Ledová královna nenávidějící
chlad. A duhové listy vystýlají cestu, po níž kráčím. Okrové barvy písku, krvavě
nachové, zářivě zelené symbolizující okamžik zrození života, sivé jako holubičí
šeď, hnědé ve spojení se zemí a půdou, žluté jako slunce a khaki připomínající
mechovou lesní peřinku.
Jako radost i lék na chladné
podzimní večery se mi skvěle osvědčilo čtení, mazlení s chlupáčky a
luštění sudoček za doprovodu naší rodinou milované M.A.S.H. A někdy si i
dovolím věnovat trochu ženské péče sama sobě: nalakuji si nehty, promasíruji
nohy voňavým krémem nebo naplácám masku na gesicht.
Protože stejně jako naše císařovna
Čumákovna Chlupatice Velká nesnáším zimu a ledový vítr, ráda se po příchodu
z ledárny osprchuji pořádně horkou vodou. Hmm, úplně cítím to teplo, jak
mi vyhání ledovou tříšť z cév a plní mě rozkoší a radostí z navozeného
pocitu bezpečí a zázemí.
Věřím, že nejsem jediná, kdo se
pere nebo někdy čelil podzimní únavě. Tento stav zároveň koresponduje
s paralelním vývojem (čti zánikem) přírody a její přípravě k zimnímu
odpočinku. Ne nadarmo je v některých kulturách listopad, plodící znamení štíra,
považován za období smrti a následné transformace. Neboť aby mohly květiny na
jaře znovu vykvést do oslnivé duhy barev, musí opustit své staré, unavené tělo,
a zavdat možnost vzniku nového a silnějšího jedince. Stromy odkládají svůj
strakatý šál z listoví a choulí se k sobě, klepajíce holými větvemi
připomínající hnáty umrlce ve větru. I toto je součástí procesu, jež završuje
nádhera štavnatě zeleného listí a život, který pulsuje v pupenech.
Každý z nás čeká na svůj
vlastní okamžik probuzení.
Love
D.Doe
Žádné komentáře:
Okomentovat