Přemýšlely
jste někdy o tom, že si své vlasy přestanete likvidovat
syntetickými barvami? Že zkusíte vystoupit z davu odbarvených dam 21. století a zkusíte vydat se alternativní cestou? Já ano, a jako správná žena činu jsem šla okamžitě do
akce! Ráda bych vám dnes popovídala o této poněkud humorné
zkušenosti.
Nejdříve
jsem přemýšlela o henně, ale nakonec jsem usoudila, že
načervenalých a zrzavých vlasů jsem si již užila dost. Půjdu
tedy do hnědé barvy – či tmavě hnědé! Nejvíce se mi
zamlouvaly barvy na stránkách kosmetiky khadi, z jejichž vzorníku jsem
vybírala. I přes počáteční pochyby jsem nakonec poslechla hlas srdce, který mi uvnitř
napovídal, po čem toužím - po indigu (a i přes zděšení mých blízkých)! Představa tajemné černovlasé indické ženy mi svůdně tančila před očima.
Barvička
dorazila asi po dvou dnech od data objednání do mé domoviny. Nemohla
jsem se dočkat!
Uvnitř krásně fialové krabičky se ukrýval
zatavený sáček plný zeleně zabarveného prášku velice
"aromatického pachu". Ovšem když se zmíněný prášek
smíchal s teplou vodou, začalo to teprve nabírat pořádný grády (já blbec to nevyfotila!).
Sjetá popraškem, který mi lítal do nosu, jsem míchala nevábně
vyhlížející maglajz špenátového vzhledu, kterej s prominutím
smrděl jako zapařenej špenát smíchanej s kejdou hospodářských
zvířat. Když to uviděla moje mami, zděsila se, že prý mi tohle na hlavu matlat nebude, a kdesi cosi. Ticho, mami, a jdeme na to!
Za vytrvalého brblání si statečná miuška navlékla
rukavičky a s odvahou středověkého rytíře se vydala do boje se
zelenou sračkou. Nejprve se ji pokoušela natírat na mé vlasy
štětcem (jak psali v návodu). Poté jsme usoudily, že lidé, kteří
píšou návody, je asi na vlastní kůži nikdy nevyzkoušeli, a pěkně mi bahýnko naplácala na hlavu rukama. Pomalu se ze mě stávalo
něco mezi bahenní nestvůrou a Jožinem z bážin.
Abych v
tom nebyla sama, zapojila se do mého barvení samozřejmě celá
rodina. Miuška útrpně, avšak oddaně natírala, přestože
neustále brblala, že se z toho smradu snad poblije (moc jí děkuji za vše, co pro mě dělá), chlupáčci vysávali to, co mi občas odpadlo z hlavy, a bratr jen nevěřícně kroutil
hlavou. Poté, co miuška domazala poslední zbyteček kejdy, s
úlevným vydechnutím utekla z místnosti. Nic naplat, smradu jako v
hradu bylo v celým bytě a nebylo úniku. Museli jsme to jako
správná rodinka společně aspoň tři hodiny vydržet – ačkoliv
miláčci se tvářili nadšeně, když si sem tam něco zobli.
Povím
vám, i přestože to byl porod (vymýt ten sajrajt z vlasů - téměř nemožný), výsledný
efekt nabyl opravdu nádherného podoby - tu jsem ovšem mohla
plně docenit až po 24 hodinách od opláchnutí, kdy jsem si směla umýt vlasy šamponem.
 |
| Indigo smyté čistou vodou |
Použití
přírodního barviva (ať už henny či indiga) vřele doporučuji,
protože i přes ty patálie s aplikací se vám dostane bohaté
odměny. Vlasy zesílily, více se leskly a zbavila jsem se těch
zrzavých suchých konečků, které už mě štvaly. Vlasy získaly
temný a chladný lesk (ačkoliv ne modrý jako sliboval výrobce),
kterého jsem chtěla dosáhnout.
 |
| Zrzunda před nabarvením |
 |
| Nabarvení indigem - výsledný efekt |
Musím
říct, že asi nejlepší pocit jsem získala ve chvíli, kdy jsem
jela autobusem, přede mnou paní s černě odbarvenou hlavou.
Svítilo na ni sluníčko a ozařovalo její a zároveň i mou
kštici. V tu chvíli jsem viděla naprosto markatní rozdíl mezi
umělým vzhledem její barvy a přirozeností mé. Bylo to tak
zvláštní, že to asi ani nedovedu výstižně popsat. Ne, že by
jí to neslušelo... Ale vnímala jsem ten rozdíl.
Rozhodně
se nemusíte přírodních barviv na vlasy bát a jestli se
nezaleknete pár kousků bahna, tak směle do toho!
Love
D.Doe
Žádné komentáře:
Okomentovat