LÁSKA (2015) | Zvrácená hra, či niterná zpověď nešťastného "člověka"?

LÁSKA stojí mimo dobro a zlo. LÁSKA je genetická potřeba. LÁSKA je změněný stav vědomí. LÁSKA je tvrdá droga. LÁSKA je duševní choroba. LÁSKA je mocenská hra. LÁSKA přesahuje lidské já. LÁSKA je oslepující světlo. LÁSKA je sperma, tekutiny a slzy. LÁSKA je vzrušující příběh o chlapci, dívce a DALŠÍ DÍVCE.

… toto jest znění úvodního textu, který má divákovi naznačit tématiku filmu Love.

Love vznikl pod taktovkou francouzského bouřliváka Gaspara Noeho, který rád provokuje svou tvorbou. Právem je řazen mezi nejvíce expresivní a bezprostřední režiséry současnosti. V minulých letech se již proslavil neméně kontroverzními snímky Sám proti všem, Zvrácený a Vejdi do prázdna. Dílo, jemuž se chci v dnešním článku věnovat, poprvé veřejně představil na filmovém festivalu v Cannes v květnu loňského roku.

Poněkud zvláštní, osudový a melancholický film schytává často křivá obvinění, že se jedná o obyčejný pornofilm, nikoliv o snímek spadající do sféry kinematografie. Ano, pokud se na něj podíváme bez zájmu a přemýšlivosti, tupým pohledem konzumenta masmédií, nepochybně jej vyhlásíme za vulgární porno bez nápadu. Love ovšem vyžaduje notnou dávku důvtipu. Každý, kdo kdy miloval, si v něm najde svůj vlastní žánr.

Po dobu 130 minut máme možnost sledovat život hlavní postavy Murphyho, který vzpomíná na svou ztracenou lásku Electru. Střípky nostalgie ulpívají v jeho bytě, v jeho mysli, každý den a každou noc, až vyplavávají na povrch a nedopřejí jeho duši klidu.

Murphy skončil omylem v nechtěném manželství. S ženou, kterou nemiluje, vychovávaje jediného syna. Ale co se stalo s Electrou?

Murphy, z hlediska lidského charakteru, je člověk sobecký, zahleděný do sebe, starající se pouze o své vlastní potřeby, a zároveň slabošský a nečestný. Aspoň takový byl. S Electrou. Kterou vášnivě miloval. A se stejnou silou pak nenáviděl.

Retrospektivně vzpomíná na zrod jejich „lásky“. Zpočátku krásný, něžný a povznášející vztah, se plynule mění na noční můru. Byly jako dva mladé, zelenající se stromy, jejichž větve se do sebe zaplétaly a navzájem sebou prorůstaly. Navzájem se ctící, ochraňující a držící jeden druhého.

Ovšem pak přišel hrom! Blesk! A rána, která jejich spojenectví přeťala. Místo lásky zbyl jim jen upocený, rychlý, neuspokojivý sex. Prázdnota, šeď, nuda, deprese, mrtvolná stagnace. Nevěry, rvačky, usmiřování. Vše stále dokola, bláznivý kolotoč zoufalství, vyznačující se zuřivou gradací. Nedovedli žít jeden bez druhého, ale ani společně. Čím více se snažili svůj vztah zachránit, o to zoufalejší a bolestivější kroky podnikali. A taková by přece neměla být láska - zničující.

Hlavním odzbrojujícím manévrem filmu jsou krásné erotické scény, představující dlouhé a pomalé záběry evokující pohled diváka ze shora. Bílá, mladá, krásná těla v kontrastu se saténovým ložem barvy krve. Propletená v tanci zrození (či smrti?). A přestože ukazují divákovi „vše“, na mě osobně nepůsobí vulgárně. Love jde sice cestou plnou vášně, avšak dlážděnou citem pro estetiku a krásu. A takhle se přece chovají všechny zamilované páry, nebo snad ne? Na druhou stranu, režisérovo naturalistické vyobrazení nevěry a ostatních sexuálních experimentů dominuje takovou syrovostí a „nechutnou upřímností“, až mi zvedá žaludek.

Dále chválím výborně zvolený soundtrack - zejména skladbu Maggot Brain, která člověka povznáší, léčí, hřeje, a zároveň řeže, řeže jako pila do srdce.

Když budete pozorně vnímat detaily, můžete ve snímku nalézt několik autobiografických prvků. Například syn Murpyho se jmenuje Gaspar (režisérovo jméno) a Electřin bývalý přítel Noe (režisérovo příjmení). Je snad možné, že ve skutečnosti sledujeme osobní zpověď autora? Alegorickou zpověď o hluboce ukrytém smutku?

Chcete vědět, co si o Love doopravdy myslím?

Po prvním shlédnutí jsem absolutně nevěděla, jaký si na něj mám udělat názor. Musela jsem si ho pustit ještě jednou a více ho procítit. Protože se jedná o průnik sponntáních emocí na plátno. A ty lze pochopit jedině tak, že se člověk oprostí logického uvažování.

Osobně je mi líto lidí, kteří žijí v takovýchto vztazích a skončí v takovém hnusu. Nesouhlasím s autorovým pojetím lásky. Předhazuje je ji jako kus masa, syrového a páchnoucího hnilobou, které prostě sežereš. Namísto toho já si lásku představuji jako vyjádření nejhlubší lidské čistoty a dobra.

Je však možné, že člověk, který je mladý, nejistý a plný strachu, se radši poddá pudům, aby si zkrátka „ulevil“. A pak je není ničím jiným, než zatraceným zplozencem bolesti, zmatku a pocitu zmaru.

Na konci jsem plakala, strašně, a nedovedla jsem to zastavit. Když jsem pozorovala Murphyho, který zhroucený ve vaně objímá Gaspara (syna) a oba pláčou ve snaze dostat ze sebe co nejvíc bolesti. Poté se Gaspar mění v Electru. To mi připadalo krásné a niterné, dojemné a příšerně smutné. A bolelo to. Strašně. Protože jsem se s tím dovedla ztotožnit. Ty dva stromy, které byly od sebe násilím odervány a jejich větve přetrhány, se snažily znovu spojit. Marně.

Love se podle mě nedá považovat pravý příběh o lásce, ale spíše za studii o ničivé síle lidské sexuality a pudovosti, která dovede zahubit. Asi každá síla se mění v destruktivní, pokud nad ní ztrácíme kontrolu. To pozoruji během sledování Love. Každý dospělý člověk, který se někdy zamiloval a prožil milostný vztah ve všech jeho podobách, se podle mě dokáže v určitých okamžicích Love najít. A nemusíte nutně být zhýralým bohémem. Pokud tápete v lásce, a nevíte, kudy kam, doporučuji vám ho shlédnout. Možná budete nejprve cítit zmatek. Třeba vám ale poskytne ryzejší zobrazení toho, čeho se ve skrytu duše děsíte.

LÁSKA stojí na straně dobra a čistoty. LÁSKA je spojením potřeby něhy duše i těla. LÁSKA je ten nejvyšší stav vědomí. LÁSKA osvobozuje ducha. LÁSKA léčí. LÁSKA je čestný a upřímný cit LÁSKA je uvědoměním si svého já. LÁSKA je plamenem života. LÁSKA jsou sperma, tekutiny a slast. LÁSKA vypráví nádherný příběh o dívce a chlapci, kteří v tom druhém podstatu sebe sama nalezli.

Toto je má definice lásky.

Love

D. Doe