Kučíka či princeznu? | Psí deníček

Kučíka (klučíka) či princeznu, říká si v duchu každý člověk, který plánuje pořídit si štěňátko do rodiny. Který bude vhodnější (hodnější)? Nebo snad oba?

Obecně panuje mýtus, že holčičky jsou prý mazlivější, mírnější a jemnější, a kučíci naopak stále zlobí a s oblibou očůrávají rohy. Kde se proboha vzal ten bezbřehý sexismus?

Z vlastní zkušenosti mohu pouze říci, že definitivně nezáleží na pohlaví a pořízením pejska místo fenky si nezřizujete neklidný osud – až na našeho vrtichvostíka. Záleží na charakteru a temperamentu zvířátka, povaze jeho rodičů a zejména na tom, jak svého miláčka vychováte a co všechno mu dovolíte. Já vím, je strašně težké je nerozmazlovat, když jsou tak úžasní a roztomilí!

V naší domácnosti se nachází jeden velice aktivní a divoký kučík a svérázná princezna, se kterou nebylo vždy lehké pořízení. Rokušák sice ztělesňuje neklidnou sílu a vypadá, jako by neustále vibroval, avšak díky své inteligenci a vnímavosti vždy poslechne a nic neočůrává. Naopak již v prvních dnech pobytu ve svém novém domově chodil vždy poslušně na pleničku.

Rokuška

Eluška

Joo, to s Elinkou nebyl žádný med, naučit ji na pleničku. V jejích štěněčích létech jsem pravidelně ráno šlápla do loužičky vedle postele. Eluška je poněkud zatvrzelejší a urputnější povahy než Rokuška, takže ačkoliv se na první pohled zdá velmi klidná, nenechte se zmást! V tom andělském kožíšku se skrývá vychytralá malá čertice se špičatými růžky.

Dalším z aspektů, který nepochybně silně ovlivňuje chování vašeho miláčka, je povaha jeho rodičů a to, z jakého prostředí pochází. Například v Rokuškovi vidím střídavě tu Fionku, když jako správný kelišák musí být u všeho první, tu Enjika, když začne šťastně vrtět svou zlatou ruličkou. Tvarem nožiček, čumáčkem a mírnou hysterií kopíruje maminku Fionu. Schopnost zářit jako vyjímečná osobnost a používat chladnou logiku zdědil po tátovi. Z velké smečky jedenácti rozkošných smetáčků si odnesl i nějaké zlozvyky, například potřebu neustále hlídat každé šustnutí a vše poctivě hlásit. I přes to, že má občas silácké chvilky jako každý jiný chlap, neustále se drží u nohy a chce se mazlit jako velký mamánek. Když ho vezmu do náruče, obejme mě tlapkami kolem krku a roztaje jako malá čokoládka.

Rockie se svou maminkou Fionou

Naopak Eluška vystupuje více samostatně a jako individualita. Ráda se pomazlí, ale stále si drží svůj psí odstup. Narodila do klidného prostředí, které tvořila její maminka a dvě sestřičky. Čtyři roky jsme Elušku vychovávali jako jediného mazánka a jedináčka zvyklého na svůj domácí klid a pohodu. Trvalo poměrně dlouhou dobu, než přijala Rokuškovo divoké pobíhání a začala se také chovat víc jako pejsek zvyklý i na jiné psy. Velice jí tento druh socializace prospěl. Začali si hrát jako malá dovádivá štěňátka.

Ačkoliv jsou každý úplně jiný – Eluška jako temná paní noci, Rokuška září jako zlaté slunce – jejich povahy se spolu krásně snoubí a je fascinující pozorovat osobitost jejich jednání. Věřím, že existují jak klidní kučíci (jako například Rockieskův bráška Talík, který už má novou maminku), tak i hyperaktivní holčičky, které nenechají žádnou nit suchou.

Bráška Talík

Talík běží

Ať už si vyberete zvířátko jednoho či druhého pohlaví, přeji vám, aby vám dělalo jen radost. Nejdůležitější je mít svého miláčka rád. Několikanásobně to člověku oplatí.

Love

D.Doe