Rok 2018 jsem pojmenovala poněkud zvláštně: "Běžím si pro život".
Uvědomění, že mohu milovat, se stává mým
osvobozením. Uvolněním z pout. Vodou života, pocitem radosti a naděje.
Snažila jsem se skutečně fyzicky utéct před pocity žalu a smutku, jež mě
potichu sžíraly v mém vlastním vnitřním pekle. Běhala jsem jako blázen,
v letních třicítkách klidně pětkrát týdně, a užívala si pocit totálního
tělesného ždímání, koupání se ve vlastním potu a sílící energii v nohou.
Vnitřní bolístky pomohl vyléčit jen čas, postupné uvědomění si vlastní dospělosti, hodnoty a síly a skrze to i poznání sebe sama. Teprve pak
jsem se začala cítit zase svobodná. I knihy mi výrazně pomáhaly
v autoterapii. Bohužel se mi nepovedlo překonat počet knih přečtených za rok 2017 (47), ale schroustala jsem jich jen 46.
Seznam přečtených titulů:
Svině (Carl-Johan Vallgren)
Páté roční období (Mons Kallentoft)
Smršť (Johan Theorin)
Zkamenělá krev (Johan Theorin)
Jarní mrtví (Mons Kallentoft)
Vodní andělé (Mons Kallentoft)
Podzimní vražda (Mons Kallentoft)
Letní smrt
(Mons Kallentoft)
Zimní oběť
(Mons Kallentoft)
Zeměbouře
(Mons Kallentoft)
Selfies
(Jussi Adler-Olsen)
Noc
(Bernard Minier)
Domino (Jonas Mőnstrom)
Darkness (Garth Ennis, Marc Silvestri,
Batt, Steve Firchow)
Bez viny (Viveca Sten)
Vládci stínů (Roger Zelazny)
Zbraně Avalonu (Roger Zelazny)
Stín jednorožce (Roger Zelazny)
Ruka Oberona (Roger Zelazny)
Dvory Chaosu (Roger Zelazny)
Trumfy
osudu (Roger Zelazny)
Loutkář (Daniel Cole)
Jepice (James Hazel)
Pokrevní pouta – případy Kim Stoneové (Angela Marsons)
Za zavřenými dvěřmi (B.A.Paris)
Počátek (Dan Brown)
Noční lov (Robert Bryndza)
Temné hlubiny (Robert Bryndza)
Do posledního dechu (Robert Bryndza)
Usagi Yojimbo – Červený Škorpion (Stan Sakai)
Ostré předměty (Gillian Flynn)
V pasti lží (B.A.Paris)
Manželka mezi námi (Greer Hendricks, Sarah Pekkanen)
Manželovo tajemství (Julliane Moriarty)
Ostrov šedých mnichů (Michaela Klevisová)
Popravčí (Chris Carter)
Já jsem Smrt (Chris Carter)
Jeden za druhým (Chris Carter)
Sochař smrti (Chris Carter)
Dvojitý kříž (Chris Carter)
Noční lovec (Chris Carter)
Hovor se smrtí (Chris Carter)
Lazar (Lars Kepler)
Galerie mrtvých (Chris Carter)
Chladnokrevně (Robert Bryndza)
Koruna démonů (James Rollins)
Přestože
jsem za uplynulý rok do sebe pojala mnoho knih, které mě opravdu bavily, žádná
z nich se neukázala v tak vyjímečném světle, abych pocítila nutkání o
ní napsat samostatnou recenzi. Možná je to tím, že v rybníku severského
krimi již plavu natolik zdatně, že už mě sebevětší fantasmagorie nedokáže
překvapit. A nebo jen autoři neplodí teď tak šokující díla?
Zhodnotím
seznam popořadě, tak to mám i srovnané v hlavě. Pojmem morbidní fascinace
dovedu asi nejlépe vyjádřit, jak na mě zapůsobil Mons Kallentoft se svým Pátým
ročním obdobím. Bohužel, první dílek tabulky čokolády jsem si vychutnala
nejintenzivněji a ostatní díly se jen „pokoušely“ udržet vlnu počáteční extáze.